První dny ve školní družině byly věnované seznámení. Seznámení nejen s novými kamarády, s paními vychovatelkami Petrou a Leonou, ale také s prostředím družiny, režimem ŠD a našimi pravidly.

Po dopoledních hodinách výuky a následném obědě se všechny děti s radostí vrhly na hračky a užívaly si volnou hru s neokoukanými a neznámými stavebnicemi, hrami, hračkami,....  

Jelikož nám stále ještě přeje počasí, tak každý den chodíme i ven na hřiště u školní jídelny, kde hrajeme fotbal, vybíjenou, na honěnou, přeskakujeme lano, házíme si s míčem, odpočíváme na dece, kreslíme si na tabuli, nebo u stolečku,....

Jelikož prvňáčci hned v prvních týdnech školy, díky panu učiteli Brožkovi, "přičuchli" ke královské hře šachy, tak i ve družině si tuto deskovou hru vytáhli a zkoušeli první tahy. Pan učitel nám tedy poradil animovaná videa, která zábavnou formou vykládají pravidla, takže se i odpoledne můžeme společně učit a trénovat.

Na jednu hodinu týdně k "mým" dětem do družina přichází paní vychovatelka Tereza, které moc ráda zpívá a hraje na ukulele. Děti si s ní tedy zazpívají a naučí se spoustu pěkných a veselých písniček. První písnička byla Tři citrónky, kdy se učily nejen slova a melodii, ale také pohybový doprovod.  

Každý rok hned na začátku září chystáme výrobky do školního stánku na chrastecké Slavnosti jablek a medu. Co na tom, že jsme teprve prvňáčci? I my jsme zvládli krásná červená jablíčka a kdo chtěl, tak si to své mohl odnést a přihlásit ho na slavnostech do soutěže.

V rámci podzimní výzvy Pěšky do školy jsme si povídali o tom, jak se dopravujeme do školy, zda se dost hýbeme, zda jezdíme na kole nebo na koloběžce,.... Také jsme si z papíru vystřihli a vybarvili cyklistu na kole. A především vyrazili na vycházku a počítali. Počítali jsme kroky a za každých 20kroků vhodili do kelímku jeden kamínek. A víte, co jsme zjistili? Že jsme během jedné krátké procházky ušli 1km a potom na hřišťátku naběhali dalších cca 1,5km. Pokud by to takto bylo celý týden, tak bychom během odpolední družiny došli až do Chrudimi.   

Dopravní výchovu nesmíme opomíjet a musíme se jí věnovat i ve školní družině. Po celý týden jsme se tedy učili a opakovali dopravní značky a upevňovali si, nebo získávali nové poznatky z pravidel silničního provozu. Také jsme se naučili dvě básničky o semaforu a značce "Děti" a hlavně si všichni vyrobili volant, který byl důležitou podmínkou ke vstupu na dopravní hřiště u školy. Ve čtvrtek jsme si totiž zahráli na řidiče aut a museli Se správně pohybovat po silnici. Nejen, že jsme museli respektovat dopravní značky, ale také si dávat pozor na překročení rychlosti. Pokutou od policistů bylo 10 dřepů a bohužel se našli i tací řidiči, které nožičky opravdu bolely.

Děti si dopravní odpoledne užily a doufejme, že získané znalosti využijí při bezpečném pohybu v silničním provozu.

Paní vychovatelky P. Dušková a T. Vašenková uspořádaly pro účastníky svých dvou oddělení školní družiny nedočkavě očekávané přespání ve škole. Posuďte sami, jak spokojeně děti vypadají. Oběma vychovatelkám patří veliké poděkování. Děkujeme také paní učitelce Kateřině Malinské ze varhanní koncert v kostele a panu faráři za umožnění tohoto netradičního zážitku.

Lenka Budinska, řed.š.

Ten, kdo procházel ve středu 17.10. Malými Lipkami, tak mohl na Orelském hřišti zahlédnout krásného koně. Tento kůň tam totiž čekal na děti ze školní družiny, aby jim předvedl své psí kousky. Asistentka Martina nám nejprve koníka Valdu a jeho majitele Petra představila a potom jsme už jenom obdivovali, co Valda umí. Chvílemi jsme opravdu nevěděli, jestli to je pes, nebo kůň, protože Valda podal pac, tedy kopyto, sedl si i lehl, aportoval,....a také porazil všechny paní vychovatelky v soutěži - kdo nejrychleji vypije obsah kelímku/plechovky. Na závěr jsme si všichni mohli Valdu pohladit a vyfotit se s ním -  pózoval dokonale. Představení se nám moc líbilo, takže tímto ještě jednou děkujeme Valda Teamu, že za námi přijeli.

Během měsíce října jsme ve družině vyráběli krásné, červenobílé muchomůrky, které nebyly vůbec jedovaté, protože byly papírové a také jsme velkou jehlou a vlnou vyšívali ježečkovi bodliny. 

Vždy v úterý z naší družiny uslyšíte hudbu - většinou klavír a zpěv. V tuto dobu je totiž s dětmi paní vychovatelka Tereza, která s nimi zpívá a doprovází je a také společně tancují. Jejich poslední nové písničky jsou Walking, walking, Otec Abrahám, V zahradě a tanečky na hudbu Baby Shark, A Ram Sam Sam.

Prvňáci a třeťáci se na chvilku proměnili na čerty a anděly. Společně jsme si v tělocvičně zahráli několik čertovských a andělských her. A dokonce došlo i na taneček ze samotného pekla.
Nakonec andílci jak je zvykem rozdali něco sladkého na zub a náš Andělsko - čertovský rej byl u konce.

Tentokrát se družina proměnila v taneční parket a děti se s p. vych. Vašenkou učily lidový tanec - mazurku.

Vyvolávání jmen, Foukej, foukej, větříčku a Na kočku a na myš. Na konci nám padák dokonce ulétl, ale ne napořád, protože tato aktivita děti velmi bavila, a tak si padák od p.vychovatelky rádi zase někdy půjčíme. 

Ve družině nejen vyrábíme, hrajeme, ale také odpočíváme a relaxujeme, a to především hned po příchodu do ŠD. Po dopoledním vyučování a následném obědě totiž potřebujeme vypnout naše hlavičky a nechat pracovat naše bříška. V této době je volná hra velmi žádoucí, oblíbená a potřebná.

Jakmile napadl první sníh, tak jsme neváhali ani chvíli a hurá ven. Nejprve jsme se jenom koulovali a běhali ve sněhu. Další den jsme vytáhli i lopaty a pytle, váleli koule a užívali si pohyb na čerstvém vzduchu.

I ve družině společně odpočítáváme dny do Štědrého kalendáře a jelikož nás je celkem 24, tak na každého čeká jedna malá čokoládka z adventního kalendáře. Někteří už byli vylosovaní a někteří se stále nemohou dočkat a jsou zvědaví, pod kterým číslem se skrývá jejich jméno. 

I my, jako prvňáčci, jsme přiložili ruce k dílu a ve družině vyráběli výrobky na školní jarmark. "Pletli" jsme čepičky skřítkům, "stříhali" jim vousy, navlékali sněhuláky z korálků,...

Před Vánocemi se sešli kamarádi prvňáčci a třeťáci spolu a nejen, že si pohráli, ale také nám zahráli. Ten, kdo měl s sebou hudební nástroj a chtěl nám ukázat, co už dovede, tak mohl. Z nenadání jsme se tedy ocitli na takové malém vánočním koncertě a navíc v pyžamech.

V předvánoční úterý nehrála v naší družině na hudební nástroj pouze p. vychovatelka, ale všichni. P. vychovatelka donesla obrovský kufr se spoustou nástrojů, které nejprve dětem představila a potom i půjčila k vyzkoušení. Společně tedy muzicírovali, což se dětem velmi líbilo a bylo z toho nadšené.

Téměř každý den ve družině hrajeme nějaké společné hry, ale občas se stane, že nám nezbyde čas, nebo kamarádi odejdou dříve domů a nemáme dostatek spoluhráčů a protihráčů, a to je problém. Zrovna u živého pexesa jsme potřebovali více dvojic, aby hra nebyla příliš snadná, aby byla více zajímavá a napínavá. Zaběhli jsme tedy "k sousedům" do vedlejší družiny a poprosili je, ať jdou hrát s námi. Najednou nás bylo dost a hra neměla konce.

Jelikož v naší družině se moc rádo vyrábí, tak těsně před Vánocemi jsme si udělali andělský týden a tvořili jsme pohyblivého andílka, andělské přání,... 

https://youtu.be/KUL6wcJvAHY

Před koncem 1. pololetí se u nás ve družině uskutečnil 2. zimní ples. Tentokrát se na parketě (v tělocvičně) sešli zkušení tanečníci (třeťáci) a začátečníci (prvňáčci). Starší kamarádi si tedy vzali do parády ty mladší a hned se všichni vrhli do víru tance. Nejprve jsme vyzkoušeli mazurku, kterou jsme tančili už vloni. Pak jsme se naučili country tanec. Ten nás zaskočil svým rychlým tempem, ale to jsme ještě netušili, že nás vzápětí čeká polka. U té jsme se teprve zapotili:-)

K zimě sněhuláci patří a když nám počasí nepřeje, tak si musíme poradit jinak. Nestavěli jsme tedy sněhuláky za sněhu, ale vyráběli je z vlnitého papíru, obšívali bavlnkami a ve sněžítku jsme sníh nahradili polystyrenovými kuličkami. I tak jsme si sněhulákový týden užili a tvoření nás bavilo.

S bublinami může být zábava po celý rok, nejen v létě. Zkusili jsme tedy využít lednového mrazivého počasí a nachystali si pokus. Ve družině jsme si namíchali speciální směs složenou z vody, kukuřičného škrobu, přípravku na mytí nádobí a cukru. Směs nechali vychladit a venku, kdy bylo cca -8C, jsme bubliny vyzkoušeli. Bubliny se nám nafouknout povedlo, na některých už začaly vznikat ledové krystalky, ale žádná nám bohužel nevydržela do úplného zmrznutí. Na tento pokus jsou ideální podmínky při teplotě -15C a to odpoledne žádný den nebylo. I tak to bylo nejen zajímavý, ale i poučné, protože jsme si vysvětlili kapalné, plynné i pevné skupenství.

Když je potřeba třídnímu maskotovi lemurkovi uplést šálu, tak to ve družině také zvládneme. Ten, kdo chtěl, tak si mohl na stavu z kartonu zkusit uplést barevnou šálu pro svého oblíbeného plyšáka.

Po celém dopoledni strávením v lavicích bychom se každé dpolko rádi proběhli venku, ale bohužel jsou teď často dny, kdy kvůli počasí ven nemůžeme. Snažíme se tedy zabavit jinak a kolikrát to tak uteče, že se ani nenadějeme a odpoledne je pryč. Někdo rád vyrábí, takže si každý den něco vytvoří nebo namaluje, někdo si rád staví ze Sevy, z Lega, z kostek,... Často také hrajeme karty (UNO, Prší), společenské hry nebo šachy. Jelikož šachy jsou velmi oblíbené a chceme zlepšovat techniku, tak si můžeme 1x týdně půjčit tablety a trénovat s počítačovým soupeřem.

V týdnu před karneval téměř každý ve družině vystřihoval a vybarvoval. Vyráběli jsme totiž různé masky a škrabošky.

Pokud se zeptáte dětí, co je Boomwhackers, tak to asi vědět nebudou, ale když se zeptáte, jestli znají barevné plastové trubky, na které se hraje, tak určitě vědět budou a dokonce odpovědí, že na tento hudební nástroj i hrály. A to díky p. vychovatelce Terezce, se kterou mají jednou týdně hudebku. A další týden zase zpívaly s mikrofonem, na což se také velmi těšily a byl to pro ně nový a zajímavý zážitek.

Kvůli půdní vestavbě, které probíhá nad místnostmi ŠD, jsme museli opustit naši družinu a přestěhovat se do třídy. Na nový, ač malý prostor, jsme si rychle zvykli a a zabydleli se. Když je ve třídě ještě vyučování, tak chodíme do herny a s příchodem pěkného počasí také rádi využíváme venkovní učebnu.

Jelikož ve třídě nemáme moc prostoru na velké stavby z kostek a stavebnic a na společné pohybové hry, tak jsme se přizpůsobili a oblíbili si činnosti jiné. Nejvíce hrajeme různé postřehové a karetní hry, kdy momentálně vede nová hra Spící královny. Několik dní jsme se také bavili navlékáním korálků, tvořením přívěsků a vyráběním náramků z gumiček.

S příchodem jarního počasí jsme ve družině zavedli pravidelné čtvrteční procházky. První vycházka měla být především pro děti mimo chrastecké, ale nakonec si, kromě pohybu, odnesli nějaký nový poznatek asi úplně všichni. Zjistili jsme totiž přesnou adresu školy, pojmenovali několik blízkých ulic, dozvěděli se stáří kapličky svatého Jana Nepomuckého ve Velkých Lipkách.... Cestou jsme také skákali po jedné noze, běhali slalom, počítali stromy a poznávali jarní květiny.

Tentokrát jsme se vydali směrem k Horeckému rybníku s cílem objevit místo, které neznala nejen většina dětí, ale ani paní vychovatelky. Dorazili jsme ke kapličce svatého Václava, která byla ještě nedávno zarostlá stromy a zdevastovaná. Nyní k ní vede upravená cesta lemovaná mladými lípami a samotná kaplička má krásnou, novou střechu. Takže až vám budou vaše děti říkat, že vás vezmou na místo, které v Chrasti neznáte, tak jim věřte a společně tak objevíte místo, které dostalo novou podobu.

Na této vycházce vedly naše kroky městem. Prošly jsme několik ulic, minuli několik domů, kde bydlí někdo z nás, nebo z našich kamarádů, a došli jsme až do ulice Za Sokolovnou. Tam jsme si za odměnu zadováděli na dětském hřišti, u kamaráda Matýska na zahradě si zahráli fotbal a s malým zpožděním se vydali mílovými kroky zpět do školy.

Někdy můžeme jít na vycházku ustrojeni tak, jak jsme ve škole, ale někdy je třeba mít sportovní oblečení, protože v riflích, nebo šatech či sukních se dost špatně běhá, skáče, cvičí,... Jako třeba při vycházce na Orelské hřiště, kde jsme soutěžili v několika disciplínách, nebo dokonce přímo na sportovním stadionu. Tam jsme totiž hráli fotbal, vybíjenou, ale také běhali a skákali do písku.

V květnu nás navštívil kouzelník David Kopecký se svojí dětskou show. Představení se nám moc líbilo, ale jelikož nám, jako každý správný kouzelník, žádný svůj trik neprozradil, tak jsme se ve družině museli naučit kouzla vlastní. Trénovali jsme tedy triky s kelímkem a mincí, provázkem a gumičkami. Ale jak pravil p. Kopecký - kouzlení je dřina, takže se máme ještě hodně co učit.

Vždy po obědě je třeba si chvíli odpočinout a odstranit únavu z vyučování. U nás ve družině stále vedou stavebnice (Lego a Seva), ale je moc fajn, když děti zaujme i něco nového. Nedávno to bylo pletení náramků na Kumihimo disku, potom nové karetní hry Spící královny 1 a 2 a nakonec i čtení. Každý pátek na nás totiž čeká líná babička a překvapí nás svým neobvyklým a vtipným příběhem ze stejnojmenné knížky.

Nedávným MS v hokeji žil celý národ a také my ve družině. Nejen, že jsme si povídali o tom, kdo hokej sleduje, o zápasech našich hokejistů,....., ale také jsme si uspořádali družinový hokejový turnaj. Každý, kdo se do turnaje přihlásil, hrál 7 minutový zápas s každým soupeřem a výsledky jsme zapisovali do tabulky.
V pátek jsme vyhlásili vítěze a hokejový týden zakončili kvízem.

Na čtvrtek jsme měli, dodatečně ke Dni dětí, slíbenou zmrzlinu. Odpoledne jsme tedy na náměstí nasedli do autobusu a nechali se dovézt do Rosic. Tam jsme si na místním fotbalovém hřišti koupili zmrzku, poseděli pod slunečníkem a pomalu se chystali zpět. Někteří si mysleli, že i zpáteční cestu pojedeme autobusem, ale to by přece nebyla žádná vycházka, takže jsme vyrazili pěšky. Cesta byla příjemná, pro někoho sice příliš dlouhá, ale všichni jsme zdárně ke škole dorazili a užili si pěkné odpolko.

Jedním z cílů našich pravidelných vycházek byla i venkovní posilovna na stadionu. Tam jsme si nejen protáhli svá těla, ale také si zahráli fotbal a zaházeli míčem na basketbalový koš.

Uprostřed týdne jsme vyrazili na hru do přírody. Sice jsme nešli podle šipek, nýbrž podle cedulek, ale i tak to pro nás byla šipkovaná. U každého stanoviště jsme museli hledat schovaný úkol a ten následně splnit. Všechny úkoly jsme hravě zvládly, ale jeden z nich nám dal přeci jenom zabrat. "Až do dalšího úkolu mlč." Tento úkol se však prý nejvíce líbil naší paní vychovatelce :-))

Poslední družinovou vycházku jsme trochu ošidili a místo toho, abychom chodili, tak jsme seděli. V Zámecké zahradě jsme si totiž udělali piknik v trávě. Rozložili jsme si deky, vyndali dobroty a začala malá hostina. Bylo moc hezké vidět, že se děti umí rozdělit s druhými. Ale je jasné, že moc dlouho sedět nevydrží, tak si také zahráli na honěnou a využili i dětské hřiště.

Každoročně na konci června v parných dnech pořádáme vodní bitvu, na kterou se všechny děti těší. Voda v nachystaných kbelících měla příjemnou teplotu a děti byly se svým arzenálem stříkaček a vodních pistolí dokonale připravené, takže ani letos nezůstal nikdo suchý.